Hydrologické údaje


Labe

Hlavním recipientem avšak mimo katastrálního území obce Líbeznice je vodní tok Labe, který protéká na severovýchodě od hranice katastrálního území obce severně od Kostelce nad Labem ve směru od jihovýchodu - na severozápad. V celé své délce protéká Labe rovinatou zemědělsky využívanou krajinou. Od počátku 20. století bylo upravováno napřimováním toku průkopy meandrů, prohlubováním koryta a výstavbou jezů za účelem stabilizace podzemních vod, zásobování závlahovou vodou, ochranou před povodněmi a v neposlední řadě pro umožnění plavby velkých lodí s nosností nad 1000 tun.

Labe však ani zpětným vzdutím do Mratínského potoku povodňově obec nijak neovlivňuje.


Líbeznický potok

Vodní spojnicí Líbeznic s Labem je Líbeznický potok (zvaný Makůvka), který se vlévá v Mratíně do Mratínského potoka , který má stanovená záplavová území, a to i v území zaústění Líbeznického potoku do Mratínského potoku v katastru obce Mratín. Jejich vody se dále ubírají k severovýchodu ke Kostelci nad Labem, kde po přítoku Poleradského potoku a zaústění do Mlýnského potoku, který je jejich recipientem, se vlévají v Kostelci nad Labem do Labe.

Zástavba v obci Líbeznice je rozmístěna rovnoměrně. Obytné domy jsou však také postaveny v blízkosti vodního toku Líbeznického potoku. Inundační území je zde dosti široké a vybřežování vody může způsobit značné povodňové škody na majetku občanů i obce.  V úsecích míst omezených odtokových poměrů obce může dojít ke vzniku ledových zátarasů a ledochodů, které zvyšují pravděpodobnost vybřežení vod v jarním období.

Povodí je ve své dolní části (k ústí do řeky Labe) součástí nížinné a rovinaté oblasti, typické pro polohy v rámci široké údolní nivy Labe.

Délka sítě vodních toků je v katastru obcí uměle navýšena existencí otevřených melioračních kanálů, jež odvádějí přebytečnou vodu a determinují tak hydrologický režim místní zemědělské krajiny.

Na základě popsaného vodního toku Líbeznického potoka a jeho přítoků, které ať už přímo nebo nepřímo ovlivňují případné povodňové stavy v obci Líbeznice, lze jednoznačně konstatovat největší nebezpečí bleskové povodně z přívalových srážek  jak od Líbeznického potoka, tak od jeho pojmenovaných nebo bezejmenných přítoků. Riziko povodní se v budoucnosti pravděpodobně ještě zvýší v důsledku globálních klimatických změn.


Líbeznické rybníky

Obcí protéká vodoteč, které se říká Makůvka, ale na mapách ji najdete pod názvem Líbeznický potok. Vyvěrá pod hájem v Bořanovicích, v Mratíně u bývalého panského mlýna se vlévá do Mratínského potoka, a u Kostelce nad Labem do Labe. Potok nikdy nevysychal ani v nejparnějších létech. V nejnižším bodě, kde Makůvka obtéká lokalitu Hůrka a tvoří malé údolíčko (za obecním úřadem), je mokřava s množstvím vyvěrajících pramenů. Naši předci využili spodní vodu a vybudovali zde menší rybníky. Původně tu byly dva větší přístupné veřejnosti a další dva malé soukromé rybníčky.Jejich vznik souvisel pravděpodobně i s výstavbou cukrovaru, který potřeboval pro svůj provoz dostatek vody (v polovině 19.století tento cukrovar patřil k jedněm k největších na našem území).Vzniklé rybníky sloužily k více účelům: byly zdrojem užitkové vody i ledu do místních hostinců. Lidé se v něm v létě koupali a v zimě se na ně chodilo bruslit, sedláci v nich plavili koně, koláři namáčeli klády, aby je zbavili škodlivého hmyzu. Hospodyně na něj vyháněly husy a kachny. Jeho okolí se stalo tradičním místem líbeznických posvícení a poutí.. Zkrátka bylo u něj živo v každém ročním období.Takový místní meeting point.V blízkosti nich byly kovárny pana Kosa a pana Denkra, další významná společenská centra obce. Kovář pan Kos, u kterého se scházeli sousedé a besedovali o životě, měl vždy pochopení pro místní kluky. Když některý z nich nezvládl přeskok z klády, na kládu, které v rybníce plavaly, a vykoupal se ve studené vodě rybníka i v šatech, mohl se v teple kovárny usušit, aby doma nedostal výprask.V období II. světové války se Líbeznice staly nejsevernějším bodem obrany Prahy. V pakoměřické cihelně a v lese Beckov byly velké muniční sklady německé armády. Revoluční gardy v květnu 1945 tyto sklady získaly a místní obyvatelé se jimi ozbrojili. Pak však vypukla fáma, že od Mělníka se blíží SS komando a tak někteří obyvatelé "své" zbraně z obavy naházeli do rybníka. Rybník se musel pravidelně čistit od nánosů, aby byl funkční, postupně se však bahno přestalo odstraňovat kvůli pohozeným zbraním, což byla cesta k jeho zániku. Když se rybník zanesl tak, že už i vody bylo pomálu, obec rozhodla o jeho zavezení a o přeměně vodní plochy na zelenou, čili park. Dnes po rybníku zůstal jen na památku název ulice Na Rybníčku.Určitě by byl dobrý počin, rybník znovu obnovit, každá česká vesnice by měla svůj rybník či rybníček mít.

U Studánky

Voda je základní podmínkou lidské existence. Od pravěku  lidé zakládali svá sídla v blízkosti vodotečí . Jinak tomu nebylo ani s osídlením líbeznického katastru. Nejstarším archeologickým nálezem na území obce je kamenná srpová čepelka stará přibližně 4 000 let. Dokladuje osídlení pravěkých obyvatel, kteří se živili zemědělstvím. Od nepaměti člověk prokazoval vodě náležitou úctu, přicházela od bohů z nebe, ale i od matky Země - z jejího nitra. Prameny lidé udržovali v čistotě. Jejich znečištění se přísně trestalo. Voda vždy nesla i symbolický význam očisty. Místa zdrojů pitné vody byla v minulosti důležitými společenskými centry, kde se lidé setkávali, předávali si informace. Většina líbeznických obyvatel neměla svou studnu ještě v první polovině 20. století, a proto vodu museli nosit do svých domovů ve džbánech, konvích, putnách, kbelících z několika míst v obci. Jedním takovým vydatným zdrojem pitné vody byla studánka před statkem pana Srba. Pro každého kolemjdoucího byl u studánky plecháček pro uhašení žízně. Po této studánce nese ulice název U Studánky. První vodovod v obci byl zaveden v 2. polovině 19. století a to do líbeznického cukrovaru, byl veden ze studny Na skalách. Nestačil však zvyšující se výrobě cukrovaru, a proto byl vybudován nový litinový vodovod z Kasprova Mlýna v Lobkovicích, kde se do něj čerpala voda z Labe s kapacitou 2.526 litrů za minutu). Po obci z něj voda byla rozvedena do hydrantů u čp. 1 a u bývalé správní budovy cukrovaru, dnes pension Dominictalhof. Tento vodovod vedl i do Měšic podél trati Mratínky až do zámku.Další vodovodní síť, která po obci rozváděla vodu do jednotlivých obytných domů, byla realizována až ve 2. polovině 20. století z  obecní studny na Srbovce. (Tento vydatní vodní zdroj může být užitečný i v budoucnu.) Tehdy se místní muži sami dali dohromady a pustili se do výkopu. Pracovali i ve skále jen ručně bez pomoci jakékoliv mechanizace. Na dvoře pana Rudolfa Štemproka vodovodní trubky obalovaly pruhy pytloviny a horkým asfaltem, z dnešního pohledu neuvěřitelné. Tento vodovod zásoboval vodou bez problému desítky let polovinu obce. Jen její kvalita nebyla vždy nejlepší. V současné době je po celé obci rozvedena velmi dobrá voda ze studní z Mělnické Vrutice. Otočíme kohoutkem a teče. Představa, že bychom v zimě v létě chodili pro každý litr vody k obecní studni, se nám zdá neuvěřitelná.

Protipovodňová opatření

Koncepce protipovodňových opatření ve Středočeském kraji

Mapa vodních toků na katastru obce